Kdy se život vrátí do „normálních“ kolejí? Za zavřenými okny sledujeme, jak se s tím vypořádávají ostatní, ať už skrz média nebo telefonáty těm, kdo by mohli vědět. Jenže se neví. Jak dlouho to bude trvat? Na co se připravit, ať to nějak dál přežijeme?

Otázky, které nám chodí na mysl asi tak často jako ten aktuální virus, co se šíří (nejvíc internetem). Mnozí si pamatují na časy méně i více minulé, ale opatření doprovázející aktuální dění, to jsme ještě nezažili. Všechny možné strachy v nás se teď soustředí na jediného nepřítele. Virus. Některé zdroje uvádějí, co je zač a jak chránit sebe i druhé, spekuluje se o tom, co za tím celosvětovým šílenstvím je. Jiné zdroje uvádějí, jak je to všechno vlastně užitečné pro přírodu a celkový návrat lidskosti. (Já souhlasím.) Mnozí neztrácejí smysl pro humor a už mají (alespoň na sociálních sítích) přepočítaná zrnka rýže, zmapované oblasti nastávající dovolené mezi kuchyní a obývákem s výletem do aquaparku v koupelně a tak podobně. Zlaté české ručičky oprášily šicí stroje (mnohé po postupném smiřování se s tím, že se to fakt děje!!!). Teď už jedou v podobném duchu, jako se v našem národě naposledy šířil samizdat nebo podpultovky.

Jenže, co bude dál? Moje oblíbená odpověď: to je dobrá otázka. A řešení?

To, co si vytvoříme, vyrobíme, co změníme na tom,

jak jsme byli doposud zvyklí žít a fungovat tak,

abychom vnášeli pořádek do naší prosperity dlouhodobě.

Těm bystřejším obzvlášť ze světa podnikání dochází, že ekonomické následky můžou mít, a to i světově, daleko víc obětí než, se vší úctou, několik (set) tisíc jednotlivců, kteří se rozhodli, ať už vědomě nebo nevědomě, využít příležitosti k výměně nezdravého těla za novější model. Zpomalení (nebo transformace) ekonomiky, produkce a výdajů možná bylo třeba, ALE co se stane, když to vše téměř zastavíme ze strachu z tak původně mikroskopického nepřítele, že i malé dítě je proti němu mnohonásobný obr? Hodláme si nechat zničit kulturu, rodinná podnikání i suverenitu tím, že nevíme, co dělat, když…? Já NE. Kdo se přidá si prosím vyřešte s vlastním svědomím, jestli chcete panice podléhat, čekat, co bude, trochu se na ní přiživit anebo s tím vším dělat něco fakt efektivního dlouhodobě. Já mám (nejen) své děti natolik ráda, že chci udělat maximum pro to, aby jejich svět byl o něco (nebo i o dost) lepší, než jsme zdědili my. Proto od malička hledám a ověřuji v praxi (u sebe, rodiny, přátel, známých i spolupracovníků nebo klientů) řešení, jak (nejen) tvrdé životní situace zvládat. (Tak tím se vysvětluje těch spoustu Zuzky veselých i neveselých, méně či více dobrodružných zkušeností, kdo mě znáte, víte, že se v životě rozhodně nenudím.)

Ovšem, co tedy fakt efektivního s tím dělat hned a co dlouhodobě? Ve společnosti, doma nebo v práci může vládnout nejistota, ale proč si ji pouštět do hlavy? Vím, není jednoduché si udržet čistou hlavu, sama na tom makám stovky hodin, ale postupným přesouváním pozornosti se dá.

Takže, v první řadě:

1. NEPLAŠIT

To se naštěstí šíří internetem taky. A snáz se toho dá dosáhnout při čtení nebo sledování něčeho výžiného pro duši. Takže, inspirovat se od schopných a vzdělávat se. Například moji přátelé z nakladatelství, kde jsem kdysi dávno pracovala, založili tzv. „Klub znalostí“. Ať se jako jejich zákazníci můžeme vzájemně inspirovat a sdílet radosti, poznání i zábavu spojené s uvědomováním si souvislostí týkajících se denodenního žití – díky dostupné moudrosti lidstva, když už si někdo dal záležet, aby to všechno aktuálně ve 20. století sepsal, vydal a šířil na světových knižních trzích dál. Klidná mysl pak přichází s daleko rozumnějšími a chytřejšími nápady, řešeními i opatřeními, na která stačí obvykle selský rozum.

2. KOMUNIKOVAT

A tím nemyslím šířit špatné zprávy, jak mají ve zvyku média referující o akutním negativním stavu. (Ne)potěšil mě článek časopisu Šifra, který jsem doposud neznala (a hned si předplatila pár tištěných čísel, protože takové aktivity svobody slova a sdílení pravdivých údajů místo poplašných zpráv jsou úctyhodné). Myslím, že dost výstižně v článku s názvem Jak se dělá pandemie vyjádřil, co se nám to tady vlastně snaží média prodávat.

Nicméně KOMUNIKACE pozitivních pravdivých zpráv a KONÁNÍ — něco se s tím dá udělat v jakékoli formě, ty jsou klíčem k posunu vpřed v jakékoli době. A když to nejde v běžném pracovním světě? Komunikovat můžeme jak lépe mezi sebou doma, v práci i s klienty, tak i s úřady nebo specialisty třeba na on-line svět. Přesun nebo expanze on-line formou je jedna z alternativ, která se dnes nabízí. Sama jsem oprášila jednoduché on-line nástroje pro živá setkávání mnoha účastníků, video-emaily apod., které už mi pár let ležely v inboxu (a je spolu s nimi i možnost celkem slušného extra příjmu formou provizí). Teď je doba, kdy úvahy jako „nerada se natáčím nebo fotím“ a „co si o mně budou myslet, když…“ musejí stranou. Protože až si neboudou o mně a mém podnikání myslet vůbec nic, pak bych se stala další obětí toho neviditelného viru sama spolu se svými blízkými, týmem i zákazníky.

3. VNÁŠET POŘÁDEK

Teď už mnozí z nás mají doma daleko uklizeněji než za běžného fungování (nebo naopak dobrodružněji s dětmi doma celý týden), týká se to však i našeho podnikání. Do čeho můžeme vnést větší pořádek? To je klíčová otázka pro období, kterému v dnešní době celosvětově čelíme. Ale i pro budování imunity – té ekonomické. Vyprávět teď, že bychom měli mít rezervy a v jaké formě, anebo pracovat v oboru, který jde na dračku, to je sice pěkné, ale akutně nemusí být snadné to změnit. Co však můžeme okamžitě provést a postupně zavádět do svého dlouhodobého fungování, jsou způsoby, jak peníze nejen vydělávat (viz komunikace a produkce, aneb prostě dál prodávat lidskost, péči, kvalitu), ale hlavně jak a za co utrácíme. Mnoho poradců hlásá šetřit, omezit výdaje, apod. To určitě stojí za pozornost, ovšem to nám z dlouhodobého hlediska může dost ovlivnit fungování globálně. Samozřejmě, např. pořádek v tom, co skutečně využíváme a potřebujeme pro bezprostřední provoz a produkci, ten je určitě důležitý.

Jak si však poradit s tím, abychom nejen přežívali co nejdýl, ale také kráčeli na cestě k prosperitě? Život OSVČ samoživitelky (což znamená, že vám prostě nezbývá nic jiného, než se spolehnout sami na sebe) mě naučil jednoduchý vzorec, jak správně nakládat s každým zdrojem (peníze, čas, atd.):

10 % do rezerv,

30 % na dluhy,

30 % na současný provoz

a 30 % investice do větší prosperity nebo na charitu.

A pak už je otázkou vynalézavosti, geniality a umění, do které kategorie co zařadit tak, abychom se k prosperitě a ekonomické imunitě posouvali odpovídajícím tempem. Nemáte-li dluhy, gratuluji (a máte víc na ostatní) – na konzultacích mi prošlo rukama několik set jedinců a 98 % z nich dluhy mělo. Odkládat rezervy nebo splácení dluhů na „lepší časy“? Právě tento vzorec mi čím dál lepší ekonomické časy přináší. Nestačí 30 % na splátky všech aktuálních dluhů? Oblíbená otázka. Postupně si vytvořte víc zdrojů příjmů (a klidně se na mě obraťte při hledání řešení, jak na to). Nicméně hned teď si můžete začít vnášet pořádek třeba tím, že si dluhy seřadíte podle data vzniku, podle toho, komu kolik nebo co dlužíte (rodina, banky, úřady, přátelé,…) a začněte splácet aspoň něco – až na výjimky, mezi které rozhodně nepatří státní úřady, jak se mnozí u odvodů obávají, se s každým dalo nějak domluvit (viz bod KOMUNIKOVAT). Neříkám, že jsem sama v top kondici, ale už několik let se mé příjmy teď už stabilně zvyšují, tak asi něco dělám dobře 😉 A pozor, splácení nemusí být jen finanční. Ano, peníze vidíme rádi všichni. Ale pro mnohé pomoc s něčím, co sami neovládají, nezvládají nebo nestíhají, může mít cenu zlata. No a co že jsou ty investice? Něco vloženého tam, odkud se očekává, že se nám to ve větším vrátí, něco nám to přinese v budoucnosti. Tak třeba osobnostní rozvoj – seminář, koučink, kurz jak dělat to, co mě baví líp, a tak za víc peněz? Určitě ano. On-line nástroje? Ano. Rozdávání času nebo peněz pro dobrý pocit, dobré jméno nebo nějaký dobrý účel. Doporučuji. Dlouho jsem dodávala zdarma víc než těch 30 %, vlastně bych se nejlépe rozdala všem, vždyť jsem přeci tak dobrá, dodávám úžasné služby, tak „se mi to někudy vrátí“. Zcela jistě. Ale všimli jste si, jak je svět velký? Jaká je tedy pravděpodobnost, že mě to zastihne v současném životě? Osobně se mi děje spoustu dobrých věcí a přála bych to komukoli, kdo je dostatečně odvážný, aby dobro konal. A proto těchto pár řádků, jak se z toho kolem nezbláznit a tvořit si lepší svět počínaje vlastní hlavou nebo domovem, a tak šířit lidskost a zdravý rozum do čím dál větší sféry vlivu.

Neváhejte mě kontaktovat s čímkoli, co u vás v hlavě moje řádky otevřely, nástrojů k prosperitě nebo profesionálů na různé situace mám k dispozici celkem dost.

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *